Blog pro Vás

zdravé i nemocné kteří přišli o blízkého člověka


Právě jsem spustila - pojkt CESTA

Kniha je na samém konci příprav, ale pro mě to není zdaleka vše, co jsem chtěla udělat. Jedna věc je napsat knihu a druhá vše zrealizovat. Do tohoto projektu jsem zapojila mnoho svých přátel, kterým tímto děkuji. Začalo to deníkem, po rozhodnutí se svěřit ostatním lidem, jsem došla na své pomyslné cestě tak daleko, že jsem natočila i video. Toto video je součástí kampaně, pomocí níž bych ráda vydala knihu. Tím to však nekončí, přepsala jsem básně z knihy a vytvořila tak písně, které mi zhudebnil Marek. Terka písně nazpívá a budou tak součástí knihy. Ale co je důležité, budu navštěvovat různá centra, knihovny …, kde bude autorské čtení knihy za doprovodu písní a piána.

Kamarádka Koučka mě celý rok vedla a pomáhala mně, kudy tato kniha najde cestu k Vám čtenářům. Nejprve jsem psala knihu a pak mě díky Petře napadlo, že vydám e-book, protože papírová kniha je nákladná. Začala jsem tedy tento e-book psát, ale jak říkala Klára, držet papírovou knihu v ruce nic nenahradí. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro nákladnější papírovou formu, ale myslím, že lidem bližší. Pomáhali všichni s opravou toho, co jsem napsala Petra, Paní Dvořáková, Terka nakonec i já. Nebýt mého kamaráda Jirky, který se postaral o skvělou grafiku, nikdy by kniha neměla tuto podobu. K pěknému dojmu pomohly i linoryty, které jsem tvořila průběžně, jak čas plynul. Vše je tedy nachystané, teď jen shromáždit dostatek peněz na výtisk a putování s knihou. Předem vám děkuji za pomoc. Petra


Připravuji knihu pod názvem Cesta od Petra Alby.

Tato kniha je určena všem lidem, kteří chtějí dělat, co je baví i přesto, že jsou nemocní, nebo zůstali sami ba dokonce obojí. Překonávaní životních překážek nás posiluje a formuje. Vše špatné se časem ukáže jako příležitost. Nepodléhejme proto špatným událostem, vše se dá zvládnout. Mluvím z vlastní zkušenosti duševně nemocné matky a schizofreničky, která po smrti manžela zůstala na tehdy devítiletého syna sama.

Petra


O mně

Jmenuji se Petra a jsem matka již 12letého syna, se kterým jsem, vzhledem k okolnostem žití, zůstala sama. Svět je někdy nespravedlivý, ale to si může říci v určitou chvíli života každý. Nemoci si nevybírají. Jak se říká, nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Já sama jednou trpím, a jako by to nestačilo, vlivem jiné závažné nemoci jsme přišli o tatínka a manžela zároveň.

Asi před osmi lety, kdy jsem se vrátila z nemocnice, jsem byla s tlupou lidí na horské chatě. Byla jsem po druhé atace. Pamatuji si to jako dnes. Jedna z děvčat reagovala na vysílání televize. Udála se tam kauza, kdy schizofrenik zaútočil s nožem na lidi. Ona tenkrát řekla, potkat tak teď někde schizofrenika, to by bylo. A já stála vedle ní a v duchu křičela: já jsem tady a co jako? Stejně jako mezi zdravými se i mezi nemocnými najde zlý člověk. V té době jsem se o své nemoci bála mluvit. Až postupem let jsem se posvěřovala mým kamarádkám. Některým jsem řekla, že jsem psychicky nemocná, což už každý v okolí věděl, a k jiným jsem byla i sdílnější. Mí přátelé mě znali roky, někteří jen krátce, ale přesto zůstali mými přáteli. Možná až na jednu. Znají mě, a proto se ode mě neodvrátili. Oni vědí, jaká jsem. Jak říkala Romča a Péťa: jsi dobrá kamarádka, která nabízí pomocnou ruku, když je potřeba. Tato slova mě potěšila.

Trpím těžkou psychickou nemocí, která však může zaútočit na každého zdravého člověka. Ať jste muž nebo žena jakékoli rasy či státní příslušnosti, máte "šanci" onemocnět. Jednoho až jednoho a půl člověka ze sta skolí nemoc jménem Schizofrenie. Samozdřejmě řada lidí jde této nemoci naproti díky inhalování těkavých látek a kouření trávy. Tito lidé vůbec nevědí, jaké riziko podstupují. Neváží si svého zdraví, nebo opravdu nevědomost převažuje. Asi ano, protože my, lidé, kteří bez vlastního přičinění trpíme touto nemocí, chceme žít dobrý život. Bez předsudků a pošklebu.

K tomu však osvěta o této nemoci nepomáhá. Přijde mi, že se o tuto nemoc zajímají jen příslušníci postižených rodin.

Ráda bych, aby můj životní příběh pomohl někomu, kdo také onemocněl psychickou chorobou. Mohla bych možná i motivovat zdravé lidi, kteří procházejí obdobím těžkých nemocí svých blízkých. Zvládla jsem vybalancovat nejhorší chvíle, kdy mi umřel milovaný muž. Díky skvělé práci mé psychiatričky a medikamentům, které stéle užívám. Brzy bych ráda vydala můj deník.

Jsem nejen matka, ale i zahradní inženýrka. Zabývám se návrhem a realizací zeleně. V posední době mě to dost zmáhá. Lidé nejsou vždy přátelští. Vzhledem k mé nemoci mě toto povolání vyčerpává. Vždy jsem chtěla pomáhat lidem, rada bych tedy touto cestou inspirovala nejen nemocné lidi, k lepšímu žití. Mám mnoho koníčků, které mě staví na nohy. Malování, linoryt, psaní básní a vůbec psaní. Je to taková má terapie.

Petra