Film nám může něco přinést

Dnes jsem byla v kině na filmu Žena v běhu. Byla to příjemná romantická komedie. A přesto, u slov malé holčička, která říkala“ má maminka je hvězda“, jsem si poplakala. Nejprve to vyznělo jako, že je hvězda třeba filmová a proto nebývá moc doma. Zato za dvě vteřiny, povídá “stala se z ní hvězdička na nebi“. V tu chvíli mi vyhrkli slzy. Vzpomněla jsem si na slova mé kamarádky, která mému malému synovi říkala, že tatínek je na nebi a kouká se na něj a pomáhá mu. Film byl žánru komedie, ale když máte zkušeností se smrtí blízké soby, která byla dost mladá, aby opustila tento svět, nepřestanete na takové podměty reagovat. Od smrti mého muže je to dva a půl roku, ale vím, že mě jakýkoliv podmět vezme za srdce.

Ženy začaly běhat pro dobrou věc a to mě motivovala také, říkala jsem si, že trochu endorfinu by mi neuškodilo. V tu chvíli jsem se rozhodla, že začnu běhat i já a změním můj život k lepšímu. Ne kvůli hubnutí, ale to by byl příjemný bonus, vše je v hlavě. Jako když jsem si, více jak před rokem řekla, že zhubnu třináct kilo do půl roku. Jak jsem řekla, tak jsem splnila. Je to výzva, co takhle zchodit dalších pět do konce května. Mám na každé kilo tři týdny, to zvládnu. A co je hlavní má fyzička a cíl žít lépe. Trocha toho endorfinu by mi bodla.

Petra