Lyžovačka

Dnes byl poslední den prázdnin a já se synem konečně navštívila sjezdovku. Před vánocemi a vlastně až do Silvestra jsme užívali tepla postele, protože jsme byli nemocní. Vánoce jsme prožili i s návštěvou hřbitova a popřání k svátku, babičce, odkud jsme se vrátili opět rychle domů, do tepla.

Dnes byl však poslední den prázdnin a s tím i poslední možnost lyžování před příchodem do školy. Do ní se Teo těší opravdu málo, spíš vůbec. Lyže bere asi také spíše jako povinnost, nic méně dnes jsme asi dvě hodiny sjížděli svah. Předcházela tomu však perná příprava. Ráno jsem si přivstala, ale syn spal u babičky a když jsem tam dorazila na osmou, ještě byl v posteli. Nikdy nikam nepospíchá a tak jsme vyjížděli téměř po hodině. Když jsme byli na horách nebylo kde zaparkovat. Táhli jsme proto lyžařskou výbavu dosti daleko. To mě a vlastně ani syna moc nenadchlo. Dnes jsme lyžovali snad jen proto, že jsme chtěli vědět, zda jsme to nezapomněli. Kupodivu nezapomněli a to jsme loni byli na horách jen dvakrát a předloni jak by smet. Prostě potom, co umřel manžel se mi se synem moc po svahu prohánět nechce. Asi proto, že syn není zdatný lyžař a já se o něj bojím o to více.

Po dlouhém obouvání a nacvaknutí lyží se nám podařilo dojet k vleku. Tea jsem poslala z 20 metrového kopce určeného malým dětem, abych se ujistila, že to zvládne. Vše bylo v pohodě, syn mě mile překvapil, jak poté i prudký ledovatý kopec sjížděl. Teď vím, že o jarních prázdninách můžeme někam vyrazit.

Petra