Od překonání v užití si Vánoc

Slunce hřeje a já jsem nemocná, ležím v posteli. Zima jakoby ani nebyla a na Vánoce kvetou sedmikrásky. Je to zvláštní čas. Všechny vzpomínky na Vánoce z mého dětství jsou zaváté bílým sněhem. Ale dnes jakoby tento slavnostní den ani nebyl. Někdy lepší, alespoň člověk méně strádá po svých blízkých, kteří tu už nejsou.

Taťka nám chybí, ale čas je lékař. Elixír zapomnění pomalu začíná fungovat. Čím déle je náš zrak bez manžela a otce v jedné osobě, tím méně strádáme. Vytěsňování špatných situací mě chrání. Jsem schoulená ve své ulitě a jen tak se neotevřu. Musím říct, že za poslední rok, jsem se rozhodla se svojí nemocí vypořádat. Udělala jsem vše možné i nemožné, aby mi bylo lépe.

Vypisování zážitků mi v době nemoci mého manžela mnohokrát moc pomohlo. Byl jen začátek. Koupele v jakou koly denní hodinu mi vždy také pomohly. Šla jsem však dál. Antipsychotika, bez kterých to nejde, mě tlumí, někdy na tolik, že vstávám vyřízená. Podstoupila jsem však půlroční kůru s kmenovými buňkami z placenty laní. Je to velice drahé a pojišťovna nic nepřispívá. Není to klasická medicína, a proto je povolená pouze jako doplněk stravy, který je brán tak, že nikomu neublíží, ale také s největší pravděpodobností nepomůže. Je to na každém z nás, jestli jdeme vstříc lepším zítřkům. Kamarádky známý mně při křesťanském rituálu odloučil tři cizí duše, které mi v mé mysli dělali nepořádek. Od té doby mi je lépe, uvidíme, jak dlouho to bude fungovat. Věřme však v lepší zítřky a nepodléhejme nemocem.

Petra