Poznávání Filipín

14-ti denní výlet na Filipíny. Mezi mé zájmy patří i cestování. Doposud jsem však jezdila jen na dovolené u moře. Pokud máte malé dítě, těžko pojedete delší poznávací výlet. Byla jsem na poznávacím zájezdu v Paříži, ale ten trval jen prodloužený víkend.

Před odjezdem jsem si zajistila spoustu léků, abych případně předešla problémům, které se pojí k mé nemoci. Protože se nesmím nervovat, nejela jsem sama, ale přes cestovní kancelář. Můžete si říci, že je to dražší, ale samotní bystejen těžko naplánovali tolik zajímavostí, které je tam možno vidět, v tak krátké době. Bylo to náročné na přelety a přemísťování.

Z toho, co jsem na Filipínách spatřila a prožila, budu ještě dlouho čerpat. Tato nepříliš vyvinutá země,má tolik přírodních krás, že bychom ji mohli závidět. Moře plné sardinek, mezi kterými jsem plavala. Palmy, fíkusy a jiné rostliny, které u nás najdeme jen doma, tam tvoří deštné pralesy. Pusté ostrůvky, kde jsme se po vylodění z rybářských lodí,koupali v průzračné vodě, byly překrásné. Bílé odlehlé pláže bez lidí. V moři žijí největší paryby na zemi, takzvaní butandingové a na pevnině jsme pro změnu pozorovali nejmenší primáty na světě. Byli jimi nártovni, kteří dosahují 10 až 16 cm. Jsou to noční tvorové s vykulenýma očima. Oko táto opice je velké jako jejich mozek.

Je to křesťanská země plná jeskyní, které nikdo jiný, než domorodci nezná, poněvadž tyto krásy neberou jakoněco, co by se dalo zužitkovat v turismu. I když v poslední době, už jsou tam místa, kde turismus jede na plno.

Jsou největším vývozcem ananasu na světě. Jídlo tam je chudé. Typická snídaně je kopeček rýže, vajíčko a nepatrné množství vepřového masa dělaného na sladko. Sladké mají i rohlíky a toustový chleba. Je to chudý národ, který nikam nespěchá a žije v poklidu. Při jejich husté dopravě by se kdejaký Evropan zbláznil. Oni jsou však v klidu. Žijí přítomností.

Petra