Dočkáme se opět vláhy nebo tu uschneme

Protože jsem zahradnice a k přírodě mám blízko, trápí mě stálé sucho. Na naší planetě je to čím dál horší, déšť nepřichází postupně v malých dávkách, které by se snadno vsákli do půdy, ale častěji jsou průtrže mračen. Tím pádem se k nám dostane stejné množství vody, která je však při průtrži často nevyužitelná. Voda steče z polí a odplaví zem. My na tom jistě dávku zásluh máme. Podívejme se, jak se k naší přírodě chováme. Není to jen o záplavách z nevhodného směru orby a špatně zvolených plodin, ale je nás tu čím dál více. Vše vydláždíme a zabetonujeme, povrchovou vodu necháme odtéct do kanalizace a tím nesteče k plodinám na poli. Vyrábíme igelity, které naše pitná voda již obsahuje ve formě mikročástic. Nedají se zlikvidovat, ryby v této vodě žijí a my ji pijeme. Co nám tedy zbývá? Neplýtvat vodou například zalíváním trávníku, který se po dešti vždy opět zazelená, je zbytečné. A omezit produkci plastů. A jak to můžeme ovlivnit my samy? Nekupujme výrobky v plastu, nebo alespoň nedávejme do igelitu vše např. banány. Když každý začne u sebe, vyhrajeme.

Petra