Co mě žene vpřed

Mám silnou vůli, jsem bojovnice a přitom kreativní člověk. Právě proto stále něco tvořím. Neustále mě cílevědomost žene kupředu a nezůstávám strnule stát.

Kamarádka dělá koučink. Jednoho dne sdílela školu, kde se učí na kouče, na facebooku. Jedná se o společnost Život jako hra. Zaujalo mě to. Vyhledala jsem jejich stránky a využila jejich nabídky - tedy 20minut koučování zdarma. Našla jsem na webu sympatického člověka ze široké nabídky koučů a podstoupila ono první seznámení s touto doposud ne běžnou profesí. Bylo to úžasné, proto jsem si zaplatila takzvané další rozehrání. S touto zkušeností jsem se podělila s mojí kamarádkou Petrou, která mě na tyto stránky Život jako hra přivedla. Slovo dalo slovo a ona mě začala koučovat v rámci svého výcviku. Moc jí za to děkuji.

Vždy jsem chtěla napsat knihu, jenom jsem nevěděla, jak začít. Přestože jsem si psala deník, který mě provázel asi šest let, jsem neuvažovala, že bych ho někdy zveřejnila. Je zde zachycen můj příběh, mé prožívání běžných dní a po onemocnění mého muže, jsou zde popsány mé prožitky. Vypisování mě dosti pomáhalo, a proto jsem v tom pokračovala i po smrti manžela. Myslím, že tato kniha by mohla pomoci nejen nemocným, ale i zdravým lidem, kteří se vyrovnávají s něčím těžkým, s nemocí svojí nebo blízké osoby a nakonec i s její smrtí. Je tam má otevřená duše plná pocitů a názorů.

Nejen koučink mě žene kupředu, ale především můj syn, to je člověk pro kterého žiju. Také jsou to mé pomalé krůčky různých zájmů. Tak například psaní textů písní, tvorba linorytu, placek, záložek, olejomalba, prostě vše kreativní. Jsou i činnosti, které se dělají hůř – například placení složenek, úklid domácnosti nebo tankování nafty. V tom mi pomáhá plánování. Určím si nějaký den, kdy v ranních hodinách, postupně zařídím nelibé činnosti. Nikdy si jich však nesmíme nechat nakupit příliš.

Petra