Tajenství

Dneska jsem se svěřila o mé nemoci muži, s kterým si volám týden. Bylo to dost brzy, ale po protelefonovaných více jak 30 hodinách, jsem cítila, že to už musím sdělit. Nejprve jsem si myslela, že mu to řeknu, až se uvidíme tváří v tvář. Vzhledem k intenzitě telefonátů, kdy jsme o sobě věděli hodně, jsem mu měla potřebu, se svěřit. Vzal to kupodivu vcelku dobře. Minuty ticha vystřídal obdiv toho, co všechno zvládnu.

Není to vůbec jednoduché svěřovat se s duševní nemocí. Svět je opředený předsudky, které okolo nás chrlí neznalí lidé. Tyto lidi jsou všude, bohužel. Osvěta chybí a já bych byla ráda za zveřejněné příklady nás lidí, kteří se svojí nemocí bojujete. Již brzy bych ráda vydala deník, který popisuje můj život, tu cestu, kdy se zvedám z popelu mé nemoci a smrti mého manžela. Přesto že si semnou život zahrál, jsem se nenechala zatlačit hlavou do bláta.

Petra