Vystřízlivění

krásné chvilky, které ani nezačaly, vystřídalo vystřízlivění. Kino, kde mi hladil ruku. Výlet do Prahy, prý nic nenaznačovalo. To jsem se dozvěděla, po udeření. Páteční ráno v metru koukám, že Milan odepisuje Gábi. Nedalo se to přehlédnout. Před masáží, kdy jsem si odskočila na toaletu, s někým hovoří. Nebyla to ani mamka ani taťka, s kterými mluvil přede mnou. Přicházím blíž a na displeji vidím Gábi. Pomalu mi to dochází. Při jízdě autem hrají milostnou píseň s českým překladem a já vím, že je to o muži, který vedle mě sedí. Bylo to o milostném troj uhelníku. Při loučení, kdy mě objímal, mu dávám pouze letmou pusu. On mě stále drží a po dvou vteřinách neopětování, pouští. To vše dávno po tom co jsem se ho ptala, jak to má ve vztahu on. Úhybný manévr ve formě jiné odpovědi. Právě jsem vylezl z vířivky, říká a já na to, tak jak to máš. Prý má mnoho práce, kterou se zabaví. No nevím jak vy, ale já bych z jeho slov neřekla, že chtěl být se mnou jen kamarád. Proč by zatajoval přítelkyni, na kterou jsem mu přišla vlastně už v pátek. Jistotu jsem měla po sobotním zavolání. Po zvednutí telefonu se neozvalo, ahoj Petruško, jako vždy předtím. Ptám se, co děláš, on říká, jsme na kolech. Já se ptám s kým. Chvíle ticha by se dala krájet, po druhé otázce říká s Gábinou. Rozdmýchala jsem atmosféru slovy, to je tvá přítelkyně. Milan odpověděl ano. Aspoň vím, na čem jsem vypadlo okamžitě z mých úst. Odpověď byla stručná a rychlá, ahoj.

První den jsem z toho byla smutná, ale pak jsem si uvědomila, že za to nestál. Při pondělní úplňkové meditaci, jsem se dozvěděla, jaký měl úplněk síly na nás pozemšťany. Karty mi napověděli, že je to v nejlapším pořádku a že je to to nejlapší co mě mohlo potkat.

Petra