Společné hranice

Společné hranice si musíme vytýčit na začátku vztahu. Když dva lidé bydlí dlouho samy, řada věcí nám přijde jako samozřejmost. Jenže co jeden vnímá jako běžnou věc, druhý nedokáže pojmout či rozchodit. Nerada se hádám, vlastně jsem to se svým manželem nikdy neřešila, na všem jsme se shodli, nebo jsme jednou, ustoupil jeden a jindy druhý. Říká se, že život je na kompromisy příliš krátký, ale pokud nežijete sám, tak jsou čas od času potřeba. Nemůžeme přece rozhodovat vše podle svých představ a požadavků.

Návyky si každý nese z rodiny a pokud je člověk starší je ovlivněn i vztahem, ve kterém byl doposud. No, a pokud s nikým dlouho nežil, tak je to ještě horší. Vše by se mělo odehrávat podle toho, jak byl zvyklý, jen málo lidí je ohleduplných a vycítí potřeb druhých. Prostě čím jsme starší, tím jsme náročnější, v hledání toho pravého.

Petra